Víkendový maraton

Člověk má překračovat vlastní stín a občas se snažit vystoupit ze své komfortní zóny, což se nám poslední víkend povedlo, protože za sebou máme asi nejnáročnější svatební jízdu, co jsme kdy zažili. Často fotíme dvě svatby hned po sobě, ale nikdy to ještě nebylo tak nabité jako tentokrát. Na sobotu jsme měli už před rokem rezervovanou 16hodinovou svatbu v Brně se Shiv a Oliverem, to není nic neobvyklého. Když ale přišel na podzim dotaz od Šárky a Gusta, jestli nemáme volno v neděli na focení jejich dne v Mladé Boleslavi, byli jsme trochu na vážkách, jestli to stihneme nebo ne. Přeci jen jsme věděli, že v sobotu neskončíme dřív než o půlnoci, což s odhadovaným začátkem v neděli na 8 ráno a několika hodinovým přejezdem znamenalo docela záhul (tím spíš, když se v jednom kuse opravuje dálnice a víte, že si na přejezd musíte nechat velkou časovou rezervu). Na rovinu jsme tedy Šárce a Gustovi napsali, že budeme po jedné celodenní svatbě, ale že pokud jim nevadí, že budeme pít hodně kafe a možná budeme vypadat utahaní, tak že to nějak uděláme. A ono jim to nevadilo a bylo to super rozhodnutí. V sobotu jsme si užili anglickou párty, ze které jsme odcházeli něco před jednou hodinou po půlnoci, a po třech hodinách spánku jsme ve 4 hodiny ráno vyrazili směr Mladá Boleslav. Naše obavy, jestli nebudeme vypadat už během odpoledne jako chodící mrtvoly, brzo vzaly za své, protože jsme celý den pobíhali a blbli jako nic. Sami jsme byli překvapení a užívali jsme si to jako vždycky. Nakonec jsme ze svatby odjížděli až kolem půlnoci – spokojení a s pocitem, že jsme zase posunuli trochu dál naše možnosti. Shodli jsme se sice, že bychom to takhle rozhodně nechtěli praktikovat každý víkend, protože v pondělí jsme padli do postele a spali tak dlouho, jak nás náš prcek nechal, ale jednou za čas… proč ne.