Jsou svatby, na které se těším ještě dřív, než jsou vůbec domluveny. Je pravda, že v takových případech nikdy není jisté, jestli je nakonec budeme fotit my nebo někdo jiný, to mi ale nebrání doufat v to, že to přecejen my budeme. Podobně to bylo s Kačkou a Vojtou. O svatbě jsme se bavili společně už několikrát a já se těšil strašně moc, že jim jednou uděláme boží památku. Chvilku to vypadalo, že svatba bude letos v létě, ale nakonec se všechno odložilo na příští rok a bohužel na termín, který už jsme měli dávno zabookovaný. Bylo mi to neskutečně dlouho fakt líto, protože Kačka s Vojtou jsou krásní, milí, sluší jim to spolu a prostě k sobě patří (a mimo jiné jim to prostě sekne na fotkách:). Ale když už jsem se smířil s tím, že je teda nebudeme fotit my, život se postaral o to, aby to stejně nakonec klaplo. Po nečekané zprávě od Kačky a pár dnech plánování jsme stáli v Klentnici na Sirotčím hrádku a s Verčou vyhlíželi Vojtu, Maťa, rodinu a nakonec i Kačku, jak kráčí vstříc malému obřadu v rodinném kruhu.
Bylo to neskutečné. Počasí na začátku listopadu jako kdyby vynahrazovalo polovinu propršeného září, stáli jsme všichni na skále, všude kolem nádherné výhledy, slunce hřálo a ani vítr nám nekazil náladu. Do toho si přidejte emoce, lásku a v autě zapomenutou svatební kytici, která mi tím, že tam nebyla, dělala obrovskou radost. Jak ji Kačka totiž nemusela držet, tak si krásně místo ní držela za ruce Vojtu.
Takže takové to nakonec bylo jednoduché. My jsme s Verčou měli poprvé možnost fotit obřad jen sami dva bez Páji a klaplo to náramně. Ani jeden z nás jsme nespadli ze skály, což v některých momentech nechybělo moc, a jak dopadly fotky se můžete podívat klasicky v ukázce.
Za nás všechny už mi zbývá jenom těm dvěma poděkovat za krásný den a popřát hodně štěstí do dalších dní. A těšíme se, že až dozraje čas, tak vyfotíte i tu svatební párty😉
Užívejte víkend.
Jindřich
P.S. Mám nový svatební web, Prague Wedding Photographer, pokud budete chtít, mrkněte.