Se Sandou už jsem fotil několikrát, a když nad tím tak uvažuju, tak každé focení bylo jiné, pokaždé jsme volili trochu nový styl fotek a ani tentokrát jsme neudělali výjimku. Na výsledek našeho posledního společného a trochu odvážnější focení se můžete podívat sem do starého blogu.
Tentokrát jsme se ale rozhodli fotit bez složitých způsobů svícení, využívat co nejpřirozenější možné světlo – to dostupné denní – a vytvořit spíš emotivní a intimní portrét. Takže skoro všechno vybavení jsem tentokrát nechal doma, vzal si jenom foťák s pevnou 35, 50 a 85 plus náš Icelight a šel jsem. Všechno se fotilo u Sandry doma a nebýt jedné fotky, na které jsem si trochu přisvítil Icelightem, tak se opravdu kromě foťáku a objektivu nepoužívalo vůbec nic. Stačilo okno, záclona a postel, ze které jsme museli pořád vyhánět kocoura, abychom nafotili aspoň něco málo bez něj. Jestli se to povedlo, můžete posoudit sami. Co si o tom myslíte, klidně dejte vědět dole v komentáři, podobný styl portrétů tak často nedělám, tak ať vím, jestli se vám to líbí nebo ne;)
Jindřich