Rok poté pohledem Lucy

Pro začínajícího svatebního fotografa je hodně těžké si uvědomit, že božské fotky nejsou to nejdůležitější, co může svým klientům nabídnou. Můžete mít totiž jakkoliv super fotky, ale pokud se k nim váže zážitek, na který byste nejraději zapomněli, nic na těch fotkách vás těšit nebude. Proto když jsme hledali náhradu za Páju, bylo pro nás důležité, jaký člověk ji nahradí, spíš než to, jakým způsobem fotí. Styl focení se dá totiž naučit, pokud dostanete trénink, jakým způsobem vnímat světlo, jak se s ním hrát, jaké hledat prostředí a jak lidi vést. Proto například taky existují workshopy, nejedenkrát třeba pak i poznáte, kde někteří fotografové berou inspiraci, protože v jejich práci vidíte rukopis jejich „učitelů“.

Tuto skutečnost a důležitost zážitku nám znovu připomněla Lucy, která sama nedávno cizím focením prošla a myslíme, že nebudeme daleko od pravdy, když napíšeme, že si ho zrovna moc neužila. Nicméně o tom psát nechci, spíš to má být trochu klička, jak se dostat právě k Lucy. Jak možná někteří pamatujete, jezdila s námi loni po svatbách, učila se, co je na svatbě důležité z pohledu fotografa a co z pohledu klienta. Dneska už sama občas nějakou svatbu vyfotí a nedávno jsme o tom dali řeč. A když jsme byli u toho, napadla nás myšlenka, že může napsat další blog, takový trochu pohled na zkušenost s námi rok poté (a jaké byly její zážitky před rokem si vlastně můžete přečíst taky TADY v článku, který nás bavil tehdy a baví při čtení dodnes).

Dneska tedy její další slohovka… aneb jak nás vidí jiní… aneb Lucy příběh rok poté:

Těžko věřit, že už je tomu rok, co jsem vymetala svatby s mým oblíbeným duem, Nejedlíkama. Jako by to bylo včera, když jsme se hnali rychlostí světla do kostela, abychom tam byli první. Když jsme sundávali Jindru ze zítky, protože “ta fotka prostě bude boží, děcka”. Nebo když jsme místo odjezdu v 21:00 jěště ve dvě ráno skákali a pařili na parkětě.
Po roce se ohlížím a jsem vděčná za zkušenost pracovat a celkově trávit čas s těmahle super lidma. Letos už trošku obrážím svatby na vlastní pěst a po večerech se věnuju focení. Nebudu lhát, ale je to sakra náročná práce. Ranní vstávání s nervozitou, jestli všechno klapne – od počasí, přes prostory, kde se bude nevěsta a ženich chystat, až po obavy, zda stihnu zachytit každý moment… Nicméně zkušenosti, které jsem nasbírala s těmahle “bláznama”, moji veškerou nervozitu vždy uklidní 🙂 Jindra s Pájou totiž každé výzvě čelí naprosto tvrdohlavě a klidně by šli hlavou proti zdi. Špatné počasí? Vůbec nevadí – tihle dva vždycky udělali nezapomenutelné fotky nezávisle na počasí. Málo světla v prostorech, kde se celý děj odehrává? Pro ně brnkačka! Kolikrát Jindra po minutě nenápadného zkoumání v hlavě cvaknul fotku a mě prostě spadla čelist. Pár co tvrdí, že se neumí fotit a stydí se? Pája s Jindrou dvěma větama otočí atmosféru do naprosto pohodového a kamarádského rozpoložení a vy si ani nestihnete všimnout, že už se to děje a oni cvakají. Nejednou jsme se během těchto chvilek váleli smíchy po zemi… 🙂
Ale to hlavní, co jsem se naučila a co na nich obdivuju nejvíc, je přístup k lidem. Přátelský, zodpovědný, vstřícný a otevřený. Bohužel po mé nedávné zkušenosti jsem zjistila, že tyhle kvality nemá každý fotograf, ani každý druhý a bohužel si myslím, že tenhle přístup je v dnešní době hodně ojedinělý. Vím, že Nejedlí berou každého individuálně a umí se naprosto naladit na notu člověka, kterého mají před foťákem a ve své blízkosti. Neberou focení jako “šichtu v práci”, ve stylu rychle to vyfotit a jít fotit další kus. Jejich chování a přístup mi je velmi blízký a sama si jej beru za vzor.
Svatba je jen jednou (ve většině případů) za život, ale vzpomínky ve fotkách vám zůstanou do konce života. V dnešní době není těžké najít fotografa, na českém trhu je jich opravdu požehnaně. Ale buďte k sobě hodní a rozmazlujte se při vybírání fotografů. Nenechte se uspokojit fotkama od kamaráda, protože “to prostě bylo zadarmo a nám to asi bude stačit”. Ten den už se nikdy opakovat nebude, ale vy na něj přitom budete chtít vzpomínat celý život. Rozmazlujte se a vyberte si fotografa, který vám dá svůj čas a svoji energii. Bude otevřený jakékoliv domluvě, bude přátelský a naprosto šílený, aby vám udělal fotku, z které vám spadne čelist. Který si s váma klidně popláče běhěm dne a nebo bude bavit celou vaši rodinu a přátele a u toho jim bude dělat taky malou památku na váš den. Takového, který vám nebude klepat na hodinky, že už má padla a jede domů. A už vůbec ne takového, který svým chováním bude narušovat krásné a intimni chvíle vašeho dne. Když všechny tyhle vlastnosti (a mnohem více) dáte dohromady a ještě k nim přimícháte naprosto úchvatné fotky, tak najdete přesně to, co si zasloužíte, a to kvalitu. Proto, hledejte kvalitu a nespokojte se s “to prostě bylo zadarmo a nám to asi bude stačit”. Nejedlíci jsou pro mě naprosto zářným příkladem kvality, o které mluvím, a já se snažím každý den dostát jejich škole a učení a být v tomhle stejně dobrá.

Jindro a Pájo, velký dík za všechno! Bez vás by to bylo úplně někde jinde 🙂 Dělejte to pořád tak úžasně jako doteď.

Vaše exasistentka (za to díky bohu pořád s řidičským oprávněním),
Lucy

Asi už nebudeme nic dodávat, abychom to zbytečně neprodlužovali, ale abychom vás neochudili o fotky, tak aspoň dvě taková krátká videa, která jsme nedávno dělali pro sociální sítě a která nám dělají neskutečnou radost (minimálně když si vzpomeneme, co všechno za nimi je, zážitky, lidé a prostředí).

Jindřich