O poslední svatbě, o nervozitě a zamyšlení.

Máme za sebou poslední svatbu letošní sezóny a opravdu jsme ji nemohli zakončit líp. Barče a Lionelovi to mega slušelo, ráno na hotelu bylo dost veselé a i když jsme polovině hostů nerozumněli ani slovo, protože ani jeden neovládáme francouzštinu, naše bývalá nevěsta Kačka byla tak hodná, že s náma jela jako překladatelka a s komunikací nám v tomto ohledu dost pomohla. Tímto jí patří velký dík!

Dovolíme si teď malou odbočku k něčemu, o čem vám svatební fotograf nikdy neřekne – k nervozitě a očekávání. Obojí je přirozené a hodně se doplňuje. Jsme nervózní, když víme, že počasí bude stát za prd, že všude bude tma a budeme hnát foťáky na hranici toho, co dokážou. Bojíme se, jestli budeme mít dostatek času na focení novomanželů a zároveň víme, že nemůžeme ani na chvilku zastavit, protože všechno jde tak rychle, že se to prostě musí stihnout. To všechno přiživuje velké očekávání super fotek. Chceme za ten den vytvořit něco, na co se podíváte i za 10 let a řeknete si – Jo, stálo to za to! Chceme udělat památku nevěstě, ženichovi, rodičům a i ostatním svatebčanům a přitom je neotrávit focením jako takovým. Někdy z toho všeho máme pár dní před svatbou noční můry, zdá se nám o tom, jak přihlížíme obřadu, ale nefotíme, jak nám selhala technika, jak jsme si doma zapomněli karty, baterky nebo klidně i foťák, jak jsme zaspali nebo na svatbu uplně zapomněli. A pak se budíme zpocení a s ještě větší obavou z toho, jak to nakonec dopadne. Ale zase nás to skvěle namotivuje k tomu, abychom si nastavili alespoň dva budíky, připravili techniku, prošli si svatební harmonogram a namysleli focení. Protože když přijdeme ve svatební ráno na hotel, tak už musíme být úplně v pohodě.

Tohle všechno jsme zažívali i poslední týden, nějak na nás dolehla tíha konce sezóny a bylo nám na jednu stranu líto, že už to letos končí a na stranu druhou jsme se těšili, že konečně dáme snad dohromady tu hromadu krabic, ve které od stěhování žijeme.

Ale abychom se vrátili ke svatbě samotné, byl to neskutečný zážitek. Všechny ty veselé a dojaté tváře všude okolo, nervózní okamžiky před obřadem a vysmáté obličeje po něm, slzy a smích při promítání fotek a nakonec taneční párty, která nenechá v klidu ani nás, to jsou všechno okamžiky, na které se nezapomíná. Někdy si doma klademe otázku, jak do toho všeho zapadáme my, jestli naším bláznovstvím nevyčuhujeme, jestli si lidi neříkají – Co je tohle za magory?! jestli se nám daří svatebčany bavit a vytvořit jim krásné přirozené vzpomínky. Naštěstí jsme v poslední době hodně odpovědí na tyhle naše vnitřní otázky už dostali a naštěstí nás přesvědčily o tom, že můžeme pokračovat v tom, jak to děláme. Takže dál budeme rádi jezdit domů nad ránem, rozhodně nepolevíme v crazy nápadech a zapálení a i když okolnosti ne vždy přejí, budeme vždycky bojovat za to, abyste si focení užili a měli super fotky. A pokud k tomu s váma budeme ještě ve dvě ráno pařit na parketě, tak to už je pro nás takový krásný bonus.

Teď nás napadá, že jsme dneska chtěli psát hlavně o svatbě a místo toho jsme ze sebe dostali věci, které nám běžely hlavou poslední týden, tak doufáme, že vás to aspoň trochu bavilo číst. Abychom to trochu vynahradili, můžete mrknout na ukázku fotek Báry a Lionela, jak nádherní byli a jak super byl celý den.

Brzo určitě napíšeme víc o letošních svatbách jako celku. Máme v hlavě tolik věcí, které bysme chtěli ještě říct, že to bude asi na delší článek. Ale věřte, že po tak nádherných svatbách prostě nějde nebýt natěšený na to, co přinese příští rok.

Jindřich a Pavla