Ani nevím, jestli už jsem to někdy někde zmiňoval, ale svatby mě dost dojímají a baví zároveň. Pája se mi vždycky směje, když jsem při obřadu celý naměkko, ale kolikrát si nedokážu pomoct. Tak nějak to prožívám pokaždé společně s hlavníma aktérama, když se smějou, dělám to stejné, když je obřad dojemný, sám se krčím za foťákem, aby nebylo vidět, že mám na krajíčku. Možná si trochu vynahrazuju to, že na naší vlastní svatbě jsme se smáli od ucha k uchu celou dobu. Ani nás tehdy nějaké dojetí nepřepadalo, prostě jsme si to užívali od začátku do konce s úsměvem na tváři. Občasné komentáře, že jsme taky mohli být na chvilku vážní, nás jenom víc rozesmály 😀
S Lukinem a Markét (které jste mohli vidět v blogu už nedávno) to bylo podobné. Od rána veselo a ani v kostele nebylo o zábavu nouze. Ne že by to bylo jak na kolotoči, ale když jsem pozoroval, jak se oba dva usmívají a v některých momentech se vyloženě smějou, ani nešlo jinak. Tentokrát to ale bylo celé jiné, vzhledem k tomu, že jsou tihle dva naše rodina, tak jsme kolem sebe měli skoro samé známé, v lavicích nás poprvé při plném svatebním nasazení pozoroval náš Ondra a i když se párkrát pokusil na nás přes celý kostel zavolat, vydržel to celé relativně v pohodě:)
A co ještě? Holky, malá inspirace – jestli nenajdete svatební šaty, které by se vám líbily, nebo vám žádné nepadnou, můžete si zkusit ušít svoje vlastní. Markéta nás úplně dostala, když nám říkala před svatbou, že si právě svoje šaty šije sama, a na samotné svatbě nám prakticky spadla pusa, když jsme je viděli. Neměli jsme slov, nádherné. To že si k nim udělala i dlouhý závoj v podstatě na naše doporučení, to jsme brali jako bonus pro nás (už jsem někdy psal, že se nám líbí dlouhé závoje?).
Kdo chce, můžete zase mrknout na ukázku o pár řádků níž. A jestli se vám bude chtít i potom, tak klidně dejte vědět, jestli vás svatby dojímají, smějete se při nich od ucha k uchu, nebo jestli ty obřady prostě odsedíte a čekáte na tu pořádnou párty potom 😉 Docela by mě to zajímalo.
Jindřich