Nedávno jsme se rozepisovali o nervozitě z focení. Když jsme chtěli psát o svatbě Hanky a Radima (které jste už mohli vidět na pár fotkách z jejich předsvatebního focení), uvědomili jsme si, že jsme s jejich svatbou zažívali takové nervózní očekávání taky. Ono totiž na jednu stranu je super, když nám Radim řekne, že až si jednou bude brát Hanku, tak jedině s náma za foťákem – máme hned radost, že o nás má zájem, těšíme se, že si užijeme jeho svatbu, protože víme, že bude super a že bude plná úžasných a veselých lidí, kteří se nebojí si den užít naplno.
Na stranu druhou nám ale v hlavě zní hlas, jestli po všech těch svatbách, na kterých nás Radim zažil, a po těch letech čekání na vlastní svatbu, jestli je vůbec možné ještě naplnit nebo předčít to očekávání na focení a fotky samotné. Kolikrát si doma říkáme, že jsme prostě dva lidi, kteří chtějí dělat radost, chtějí fotit krásné fotky, kde se k sobě lidi tulí a vyzařuje z nich láska a blízkost jednoho k druhému a normálně nepřemýšlíme o tom, že by se bez nás nevzali (byť i jen obrazně). Takže jsme byli trochu napjatí, jak to všechno klapne.
A ono to klaplo, bylo to supr, oba byli přesně takoví, jak jsme čekali, veselí od ucha k uchu, před obřadem a na něm trochu nervózní, samotné svatební sliby se neobešly bez drobných přeřeků a výbuchů smíchu…. a tak to má být. Počasí přálo, focení šlo jedna radost a i když jsme vůbec nezáviděli řidičovi, který nás vezl supr lesní cestou na skály, bavili jsme se hodně a snažili jsme se zachytit hlavně to, jak se bavili všichni okolo.
Takže tak ve zkratce k jejich svatbě, na kterou jsme čekali už v době, kdy spolu ti dva začínali chodit a Hanka ještě neměla o nějaké budoucí svatbě ani tucha. Mrkněte na video, sluší jim to mega moc. Musíme se přiznat, že máme tu jejich bandu fakt rádi, už ani nevíme, kolikátá svatba s nimi se všemi to byla, ale už se s nima cítíme tak nějak skoro jako rodina. A je to bezva pocit.
Takže lidi, pokud to čtete, díky moc, jste skvělí a buďte takoví dál.
Jindřich a Pavla