Aktuality na 2018

Poslední týdny byly trochu jako na houpačce, chvilku nahoře, chvilku dole. Hodně jsme přemýšleli o plánech do budoucna, jak co jako rodina vidíme, co bysme chtěli, kam se posunout apod. Rozhodně jsme ale nečekali, že se z toho všeho vyklube následující. Čeká nás hodně velká pracovní změna. Původně jsme ji nechtěli moc šířit, ale vzhledem k tomu, že se právě začínají ozývat první z vás se zájmem na focení svatby v příštím roce, tak už vlastně není, kam to odkládat.

Vždycky jsme si říkali, že je pro nás rodina na prvním místě. Práci můžeme jak chceme milovat a užívat si ji, ale děti máme malé jen jednou a jakmile vyrostou, tak se nám nevrátí. A příští rok bychom měli rádi děti už dvě. I proto jsme se při rozhodování, jak budeme zajišťovat další sezónu hlídání dětí, nakonec shodli na tom, že nejlepší bude hlídání nehledat vůbec. Vzpomínali jsme na poslední dva roky, co jsme všechno při pracovních cestách prožili, kam jsme se díky tomu podívali jako rodina a jak bylo super si užívat chvíle, kdy hodně pracovních dní můžeme trávit společně.

Na druhou stranu jsme ale museli uznat i ty nevýhody. Jak těžké to je, spojit pracovní cestu s rodinným výletem, jak složité někdy je všechno stíhat, když s sebou máme prcka, jak nám je strašně líto, že se kvůli tomu všechno protahuje a my se často nestíháme věnovat ničemu úplně naplno a taky jak těžké jsou ty odchody od malého. Představa, že tohle řešíme se dvěma dětma, byla docela složitá a i když se cesta vždycky najde, po dlouhém a těžkém rozhodování jsme se shodli na tom, že tentokrát to nebudeme lámat přes koleno. Prostě a jednoduše, jestli se nám to podaří a příští rok budeme obdarování dalším potomkem, tak Pája přestane na pár let fotit a na svatby budu jezdit už jen sám s asistentem. Ne že by úplně odložila foťák, to asi ne, ale na práci to teď chvilku nebude. Takže tuhle sezónu si hodláme náležitě užít, pořádně, naplno, pokud možno bez kompromisů. Chceme realizovat všechno to, o čem jsme poslední roky přemýšleli a dát vám ze sebe maximum. Příští rok už to budu dělat všechno jenom já a Pája na mě bude tak z povzdálí dohlížet. Kdo by nás chtěl na svatbě mít jako fotografy oba, tak má jedinečnou možnost to stihnout ještě letos, nebo si svatbu o nějaké 4 roky odložit (chceme totiž celkem tři děti:)

Takže asi tak to je. Na jednu stranu je to docela smutné a stresující, přemýšlím, jaké to bude, co mě čeká. Nebojím se, že bych nezvládnul svatbu sám bez Páji, ale nějak mi už teď chybí ty letmé pohledy v průběhu dne, ty momenty, kdy kolem sebe tančíme s foťákama a blbneme, co to dá a kdy pak doma sedíme a procházíme, kdo má kde lepší fotky. Tohle všechno odpadne, ale je pravda, že to zase přinese nové věci. Rozhodli jsme se, že Photo Nejedlí bude pokračovat dál tak, jak jsme se budovali společně, že ze sebe vždycky vydám všechno, co můžu, budu se snažit o maximálně pohodovou rovinu každé spolupráce a nebát se dělat věci jinak.

Zároveň bude ale možnost, abych zkusil dělat i svatby trochu víc podle sebe, soustředit se na to, kde jsme s Pájou odlišní a co jsme viděli jinak. Honí se mi hlavou, že možná kromě Photo Nejedlí bude časem existovat ještě něco jako Jindřich Nejedlý svatební fotograf, privátní značka, kde bych chtěl víc aplikovat ne náš společný, ale čistě můj pohled na svatební fotku. Jestli bude nebo nebude, to ukáže čas, každopádně doufáme, že vás to neodradí a budete nám dál držet palce. Rozhodně chceme udělat všechno pro to, abysme jako Photo Nejedlí dál fungovali a aby se Pája po pár letech jako konzultant a dohled mohla naplno vrátit jako fotograf.

Za nás to bude všechno, dneska. Píšu zase v noci, tak doufám, že jsem nic nevynechal. Kdo se budete chtít na cokoliv zeptat, klidně pište, volejte, jsme na příjmu.

Jindřich