Svatba v Praze
Hned na začátku přiznám, že čtete druhou verzi celého článku. Tu první jsem postavil na rekapitulaci toho, co se povedlo a co se tak úplně v uplynulém roce nezdařilo. Na rovinu – ta negativa přebíjela všechno to pozivitní. Když jsem si to po sobě přečetl, nechal uležet a znovu přečetl, přišlo mi to celé špatně. Měl jsem potom pocit, že celý rok 2018 za moc nestál, což není pravda. Takže začínám od začátku a tentokrát se mi snad podaří vystihnout vše přesněji.
Ale víte co? Dovolím si právě skrz ta zklamání hned na úvod malý odklon. Vím, že nás sleduje a čte hodně začínajících svatebních fotografů nebo těch, kteří se chtějí postavit na vlastní nohy, a hlavně pro ně bude asi následující. Drazí kolegové, nebojte se riskovat, zkoušet nové věci a už vůbec se nebojte toho, že se vám něco nepodaří. Všichni se učíme z vlastních chyb. Přestaňte na chvíli řešit nové foťáky a objektivy a zkuste svůj čas a zdroje investovat do učení. Nemusíte hned kupovat tuny online kurzů a platit drahé workshopy, do začátku úplně stačí se inspirovat v tom, co je volně na internetu. Věřte tomu, že když si každé dva týdny vyhradíte čas, při kterém budete zkoušet překonávat sami sebe, vykolejit své zavedené postupy nebo je naopak zdokonalit, uvidíte za rok obrovský posun v tom, co jste znali a co znáte teď. A bude vás to stát „jen“ čas. Často se vám něco nepovede, ale to je v pořádku, právě díky tomu zjistíte, kde děláte chyby a co máte udělat příště líp. My jsme na tom úplně stejně, pořád zkoušíme něco nového, blbneme s foťákem a snažíme se posouvat hranice toho, kam můžeme zajít a co můžeme udělat. Funguje to? Někdy ano, častěji ne, důležité je, nevzdát to, když to nejde, zvednout hlavu a zkusit to znovu. Jen zároveň myslete na to, že není vhodné zkoušet nové věci na zakázce, kde víte, že musíte odvést 100% výkon, tam se testování nemusí úplně vyplatit. Pamatujte, že k úspěchu nevede žádná zkratka, vždy je to o hodně těžké práci, usílí a vytrvalosti to nevzdat!
Tak jo, pojďme konečně na rekapitulaci uplynulého roku. Nečekejte extra pecky, nebyli jsme v žádné luxusní ani neobvyklé destinaci. Přiznáme, že pracovně jsme se letos dostali jen do Itálie, Rakouska a na Slovensko a v osobním životě prakticky vůbec nikam, ale i tak to bylo intenzivní (pozn. bokem – ten osobní život neplatí pro Veroniku, ta si dětmi nezatížená docela cestování užívá a zvlášť teď mezi sezónami je pořád někde ve světě:)
Začátek roku byl jednoduchý – Pája byla těhotná, společně s Veronikou jsme hodně fotili různá menší či větší testovací focení, abychom se před sezónou ještě lépe sžili ve vzájemné spolupráci a v pohledu na fotografii, hledali jsme nové dodavatele na svatební alba a snažili se trochu relaxovat. Jako každou zimu jsme fotili hodně hlavně těhotenské fotky a říkali si, že konečně dotáhneme podobu ateliéru do toho stavu, v jakém bychom ho chtěli mít. A i když se podařilo vyřešit nábytek a závěsy, pořád je tam hodně věcí, které chceme dodělat. Takže to je jedna z těch věcí, které si do nového roku táhneme už v podstatě od roku 2016. Nicméně podařilo se nám přes nepřízeň všeho možného v ateliéru udělat kromě těch těhotenských fotek i společnou fotku nás tří (i když to předtím chtělo hodně dlouhé blbnutí před foťákem i s Ondrou).
Jak už jsem zmínil, řešili jsme i nového dodavatele na svatební alba a asi víte, že jsme se rozhodli pro výrobu u italského Graphistudia. Dlouhé roky jsme záviděli západním kolegům možnosti různých materiálů a nádherných provedení a konečně jsme si řekli, že je na čase, abychom se o výrobě za hranicemi České Republiky přesvědčili na vlastní kůži. Vydal jsem se tedy do Itálie a musím říct, že i když jsem čekal pecku, spadla mi při návštěvě firemního sídla brada. Kvalita provední a materiálů, to se prostě musí vidět na vlastní oči a držet v ruce. Nejde to popsat. Takže teď už celou sezónu nabízíme italská alba a dělají jenom radost!
Zima se překulila velice rychle a my si v březnu užívali přírůstek do rodiny. Anetka je nádherná holka a dělá nám radost od prvního okamžiku, co ji máme. Málokdo věří, že z porodu mohou být veselé historky, ale tentokrát jich máme hlavně díky Ondrovi několik, což by bylo ale na samostatný článek, takže se nás na ně zeptejte spíš někdy u kafe nebo při focení:)
Pak v podstatě začala svatební sezóna. S Verčou jsme se nestačili ani divit, jak rychle to utíká, tolik jarních svateb osobně nepamatuji za všechny roky, co fotím, že jsme se ani nestačili ohlédnout a bylo léto. Oproti minulé sezóně jsme měli ještě víc svateb, ze kterých jsme odjížděli dlouho po půlnoci, dokonce byly takové, ze kterých jsme odcházeli s novomanželi jako poslední. Pilovali jsme techniku a osobně můžu říct, že focení na tanečním parketu jsme zase posunuli o pěkný kus dál než kdy předtím. Postupy, se kterými jsme začali pracovat loni na podzim, jsme dotáhli o kus dál, a těším se, kam to posuneme přístí rok. Rozhodně je stále kam. Ale pokud to tady teď čtete někdo z vás, s kým jsme měli možnost propařit celou svatební párty – byli jste všichni skvělí! Pokaždé to stálo za to!
Přemýšlím, jestli byla nějaká svatba vyloženě přelomově výjimečná. Asi vás zklamu odpovědí, že ne, ale to nic nemění na tom, že byly super. Užili jsme si fakt nádherné svatby. Navštívili jsme naši oblíbenou Pálavu, užili si neskutečné párty v Brně i v Praze, konečně se na seznam našich svatebních míst přidala villa Tugendhat. Zajeli jsme si do Hluboké, mexicko-česká svatba nás čekala na zámku ve Svijanech, fotili jsme svatbu, na které jsme neudělali ani jeden „oficiální“ portrét nevěsty a ženicha (mimochodem to byla asi nejpohodovější svatba co jsme kdy zažili), odsvědčili a odfotili jsme tajnou svatbu v našem oblíbeném Barcelo Palace v Brně, poznali jsme hodně nových míst, poprvé jsme fotili ve Vídni a celou sezónu zakončili v malé vesničce v Jeseníkách, kde se pařilo jako o život. Přátelé, nevím, co bych z toho všeho vypíchnul, bylo to náročné a bylo to skvělé. Samozřejmě, že se našly momenty, které by člověk nejraději nezažil, potýkali jsme se s nepřízní počasí, kdy jsme se opravdu báli o techniku, byli jsme nuceni přímo v průběhu svatby řešit vyloženě zákeřné jednání některých dodavatelů, nedělní rána bývala dost těžká pravidelně a nedostatek času se stal každodenní rutinou. Jo, bylo toho dost a dost.
Mimo pracovní život jsme si užívali ten osobní. S Pájou jsme se snažili trávit co nejvíc času s dětmi, je neskutečné pozorovat, jak rostou. Jako všem rodičům nám přidělávají vrásky na čele, ale ty úsměvy to stonásobně vynahradí. Sice jsme se nedostali nikam na pořádnou dovolenou, zato jsme si ukrajovali pravidelně čas pro sebe vzájemně víc než v předchozích svatebních sezónách. Já osobně jsem pak v létě začal cítit, že už bych se sebou měl po osmi letech necvičení začít něco dělat, a v září jsem se konečně dokopal začít pravidelně běhat. Vždycky jsem to nesnášel a i na začátku jsem měl co dělat, abych se každý den přemluvil k tomu vstát o půl šesté ráno a vyběhnul na půl hodiny do lesa. Ze začátku jsem umíral každých 200-300 m, ale velice rychle mě to začalo bavit a po čtyřech měsících mohu říct, že už neumírám ani po 10 km. A je to teď snad poprvé, co jedno z mých novoročních předsevzetí zahrnuje pravidelné sportovní výkony. Pokud je tady někdo, kdo běhá taky a chtěl by vzájemně soupeřit resp. se vzájemně motivovat, může si mě pod mým jménem najít a přidat na NCR (případně pro vlastníky apple watch – klidně s vámi můžu sdílet i kruhy, kdyžtak napište;)
Přemýšlím, co všechno chci ještě říct. Je toho dost, ale už tak je to hodně dlouhé. Takže asi jen ve zkratkách.
Pokud jste ještě neviděli naše nové webovky, určitě se podívejte na nový svatební web svatebních fotografií.
Obrovské díky patří vám všem za přízeň, bez vás a našich klientů bychom tady nebyli. Možná je to klišé, ale každé focení nás žene dál, staví před nás novou zkoušku a nové překážky, které je potřeba překonávat. Díky moc za to!
Stejně velký dík patří i našim kolegům a svatebním dodavatelům, se kterými pravidelně spolupracujeme. Bez vás by to nebylo ono!
Fotografové, pořád voláte po workshopech. Budou! Nebude jich hodně, spíš naopak, ale budou stát za to. Už brzo se možná dozvíte o prvních, které nejsou tak úplně na 100 % pod naší taktovkou a nebudeme na nich všichni, ale i tak do nich za sebe dám maximum. Nicméně teď nebudu kazit překvapení, brzo se dočkáte. Každopádně pokud máte zájem o individuální WS nebo konzultace, kdykoliv můžete napsat. Jsme hodně otevření.
Svatby, termíny a různá focení – volné termíny jsou, v sezóně 2019 máme stále prostor ještě na 6 svateb a přijímáme i rezervace na 2020. Pokud víte, že si od nás budete chtít nechat udělat rodinné fotky, portréty apod., doporučujeme se ozvat už třeba v průběhu února, března, abychom domluvili termíny na jaro. Od května do konce srpna máme víceméně už skoro plno a nacpeme tam jen velice omezené množství focení. Březen, duben, září a dál je ale ještě v pohodě, ale právě na to jaro je dobré se ozvat včas.
Jinak jak jsem psal na začátku – děláme pro sebe různá testovací focení, kde si zkoušíme nové postupy a techniku. Pokud nám chcete při těchto příležitostech stát před foťákem a jste z Brna nebo z Prahy, klidně napište, narozdíl od let minulých si konečně uděláme seznam zájemců, abychom mohli plánovat rychleji. Nemusíte být modelové, ale nesmíte se bát se hýbat, ušpinit se, musíte se chtít bavit, měli byste vydržet trochu diskomfort v podobě špatného počasí a neměli by vám vadit často lidé všude možně okolo.
Jak tak přemýšelím, asi to bude pro dnešek vše. Rozjel jsem se možná nakonec víc, než jsem původně při té opravě chtěl, takže pokud jste to dočetli až sem a nenudili jste se, tak velké díky vám. Klidně dejte to komentářů vědět vaše postřehy, návrhy, podněty, kritiku, prostě cokoliv chcete. Myslím, že mohu mluvit za nás za všechny, že se neskutečně těšíme, co nový rok přinese. Čekají nás jak malé svatby, tak i pěkně velké. Podíváme se znovu po Evropě a pokud vše klapne, tak i na jiné kontinenty. Nechme se všichni překvapit.
Mějte se a užívejte!
váš svatební fotograf
Jindřich
Komentáře
Related posts
